28.04.2014
Josef Landa: Soudruh
18/2014
Říkám-li soudruh,
myslím: chlap.
Chlap, který dovede za svým slovem stát.
Takový v modrákách, boty pětačtyřicet
a ruce rozmáchlé, jak touží celý svět
obejmout,
či vzít jej do dlaní a jako skřivánka
zadýchnout
svou láskou bez mezí.
Oči jak pohanka,
ty oči modré, v nichž víra vítězí.
Říkám-li soudruh,
slůvko ožívá
a za ním září muž.
A muž ten není sláb:
raději zahyne,
než by žil nečinně.
Říkám-li soudruh,
člověk se ozývá:
Kamarád.
(sb. Z jednoho revíru, 1951)
